Dali by se nazvat snad dobrými dušemi týmu, možná patrony, třeba nehrajícími kapitány nebo i otci-zakladateli. Člověka by toho napadlo hodně, ale jisté je, že Stanislav Martinovský a Václav Baňka nechybí téměř u žádného utkání zichoveckých žáků. Sedět na lavičce a v klídku pozorovat dobrej fotbálek byste je ale viděli zřídka kdy. Jeden mává praporkem na trati pomezního rozhodčího, druhý pomáhá trenérovi s koučováním hry nebo naopak. Zkrátka tihle dva toho už o fotbalu vědí hodně a přesto, že mají v občance dřívější datum narození, tak z nich občas koukají stejní kluci, jako jsou ti, co se na pažitu honí za míčem. Je několik způsobů jak trávit volný čas, nedělní a sobotní dopoledne. Třeba na kanapi, v kostele, v hospodě nebo jako Martinovský-Baňka. A tenhle poslední způsob by jim mohl mnohý závidět a z tribuny by mělo znít unizono: Hoši děkujem!