Tak konečně přestalo pršet. Našli jsme si nové hřiště asi 3 kilometry od základního tábora - trénujeme v Mnichově. Jídlo sem za námi vozí a my pilně hrajeme. Trenéři jsou na nás hned tři, takže dřina. Akorád ty přesuny zpět do tábora jsou po tréninku jako za trest! Dosáhli jsme vrcholu Praděda (snímky jsou toho neklamným důkazem). Co se týče vlastní hry, tak by se podle fotek mohlo někomu zdát, že jsme se přihlásili do baletní školy (některé kreace kreatur jsou opravdu výmluvné). Ne, je to jen a jen fotbal. I když někdy i se slepicema. Bílý balet je tolik slavný španělský klub, tak proč ne modrobílý balet!!!